zpět do bibliografie

Jan SOMMER: Otázky sjednocování formy a správy dat o památkách. Teze přednášky dne 3.6.2005 na konferenci Poznávání a dokumentace historických staveb - Poděbrady 31.5.-3.6.2005

Další informace tč. na URL: http://www.svornik.cz/.

Motto:

Naši následovníci budou zvědaví na to, jak jsme zaznamenali své vědomosti o památkách a důvody svých rozhodnutí o jejich dalším osudu. Bude je to zajímat přinejmenším stejně silně jako konečná forma, v níž jsme jim památky předali.

Teze přednášky:

Památky jsou zkoumány a dokumentovány mnoha způsoby. Pracovní postupy i dokumentační elaboráty jsou většinou velice individualizované, což má některé nepříznivé důsledky:

· v terénu často nejsou koordinovány ty postupy, jejichž provázání by obvykle vedlo ke zdokonalení výsledků (SHP, archeologie, statika, restaurátorský průzkum, stavebně-technický průzkum, chemické aj. průzkumy)

· obsah a forma většiny elaborátů má rozdílnou strukturu a podobu, v některých případech neodůvodněně, takže porovnání výsledků je obtížné jak v rozsahu jediného objektu, tak mezi různými objekty

· často se různí i postupy, uplatňované na jediném objektu při navazujících průzkumech stejnou metodou

· chybějí jednotné systémy evidence výsledků, a to jak s ohledem na potřebu nalezení konkrétního dokumentu, tak pro potřeby porovnávání výsledků

Průzkumníci všech oborů i památková péče by se měli přičinit o vytvoření jednotného systému informací o památkách. Takový ideální informační systém by měl být specifikován - měla by být stanovena podoba dat (formuláře, databáze, obrazové soubory). Mělo by to ten význam, že by zejména nově vytvářené dokumenty (inventarizace, průzkumy) byly využitelné v budoucím jednotném informačním prostředí.

Definice optimálního systému by měla být otevřená a trvale se vyvíjet na základě měnících se otázek na předmět výzkumu a zkušeností z průběhu výzkumů.

Ze strany státní památkové péče by měla být formulována průzkumná a dokumentační činnost jako komplex, jehož jednotlivé metody jsou koordinovány a výsledky vzájemně užívány a porovnávány. Takový "zastřešující" systém by se mohl jednoduše jmenovat "památkový průzkum". Komplexní metodika památkového průzkumu by umožňovala přizpůsobovat jednotlivé dílčí aktivity potřebě konečného souhrnného hodnocení, ačkoliv by v konkrétní situaci průzkum či dokumentace probíhaly více či méně izolovaně. Jedním z požadavků takové metodiky by kromě modulárního systému průzkumů a jejich výsledků mělo být formulování projektového přístupu k památkovým průzkumům. Projekt průzkumů by měl vyjádřit organizační i věcné souvislosti, zejména pak termínovou koordinaci s ostatními pracemi (stavba, instalace, průzkumy), a rovněž se zabývat otázkami hospodárnosti akce (vztah podrobnosti průzkumu a získaných vědomostí).

Všechny zainteresované osoby - zejména památkáři a průzkumníci - by proto měli:

· prosazovat jednotnou koordinaci průzkumů (nejspíše na základě komplexního projektu památkového průzkumu)

· v praxi průzkumů již dnes postupovat tak, aby každý samostatný průzkum bylo možné chápat a jeho výsledky využívat jako součást komplexního památkového průzkumu (ačkoliv sama památková péče takový přístup dosud ani nezdůrazňuje, ani nepožaduje)

· s vědomím významu takové koordinace hledat všechny cesty ke sdílení poznatků a zkušeností

zpět do bibliografie