zpět na hlavní stránku

Brno 10.11.2004

Odborně metodický den Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Brně na téma Stavebněhistorické průzkumy

 

Přednáška

Otázky podrobného průzkumu a měřické dokumentace historických stavebních konstrukcí

Jan SOMMER, NPÚ-ÚP, Praha

 

V úvodu byly prezentovány některé do jisté míry improvizované, avšak vysoce efektivní a spolehlivé dokumentační metody, prověřené v praxi (jehlové šablony – hřebeny, somrograf, "pauzování" zdiva, "messbild").

 

Metodika standardního SHP je po desetiletích vývoje do značné míry propracována. Stanovená podoba elaborátu je však poznamenána tím, že vznikla a byla užívána uvnitř jediné instituce, v níž byla užívána osvědčeným a tradovaným způsobem. Pro běžnou praxi památkové péče a projektování je však podoba elaborátu málo přehledná. Předností standardního SHP ovšem je jednotná úroveň podrobnosti zpracování zkoumaných částí (jejich výběr je ovšem vždy poznamenán vlastnostmi průzkumníka, požadavky památkářů, stavem objektu a dalšími okolnostmi!). Na základě některých okolností (podněty z inventarizačních průzkumů projektantů, vlastní specificky podrobné dokumentace vybraných prvků v rámci jinak standardního SHP, úvaha o potřebě zajistit co nejsnadnější orientaci ve výsledcích aj.) vznikl návrh na doplnění podoby SHP o inventář prvků, který je samozřejmě vybaven i standardní textovou částí, ale obsahuje také podrobné listy prvků.

Takto uspořádaný elaborát má některé významné přednosti (asi bude mít i některé nevýhody):

ve spojení s plány je výtečně přehledný,

umožňuje vybrat údaje o určité částí objektu nebo o nějakém typu prvků či druhu památkových opatření;

dále je schopen doplňování např. o jednotlivé dodatečně dokumentované prvky (třeba odhalené v průběhu opravy),

ale zejména je schopen zařazení do komplexního systému správy dat o památkách (např. tím, že listy prvků lze chápat jako doplňkové listy ÚSKP), který by měl být nejbližším velkým cílem státní památkové péče, neboť umožní monitoring památek a účelné rozhodování o preventivních konzervačních zásazích před rozvinutím závad a destrukcemi.

Vzhledem k přesvědčení o významu zkoumání jako jedné ze základních cest komunikace s poselstvím památek jsem tento systém pracovně nazval "zvědavá památková péče" (bylo publikováno v České placce).

 

Hledaný řetězec metod – volný hlavně proto, aby jej bylo vždy dle potřeby možné doplnit o další výsledky – vyústil ve stanovení stupnice podrobnosti. Její předností je, že např. památkář může stanovit, s jakou podrobností bude zkoumána ta která část památky.

 

Důležitou součástí struktury "zvědavé památkové péče" je i koncept projektu průzkumů. Ten by měl být předložen investorem (resp. dodavatelem) a po připomínkách schválen památkovou péčí. Jedná se o perspektivní cestu ke koordinaci průzkumů s ostatními činnostmi, ale také k vzájemnému využívání výsledků mezi odborníky různých specializací (bylo rovněž opakovaně rozvedeno v ČP).

 

Představa souvislosti se systémem, ale současně o autonomní funkci každého dokumentu vedla k vytvoření edice MONUDET. Jejím cílem je samostatná prezentace listů vybraných kvalitních prvků staveb. Současně se tyto listy mohou stát součástí elaborátu SHP či doplňkovým listem ÚSKP, jak to již bylo zmíněno. V edici byl mj. vydán sešit s dokumentací prvků hradu Veveří. Od roku 2005 by edice měla vycházet pod záštitou ČKAIT.

 

S cílem hledat návaznost jednotlivých systémů byl nedávno uspořádán seminář monuDAT. Snahou bylo zjistit a podpořit možnosti vazeb mezi systematickými vědeckými soupisy, SHP jednotlivých objektů, "listy prvků", inventáři prvků zpracovávanými v rámci projektové přípravy oprav, úředními seznamy památek (ÚSKP, SAS), GIS.

Soudím, že nyní by každý koncept měl být uspořádán tak, aby nebyl v kolizi s nadřazenými systémy, byť zatím neexistují. Tyto systémy by památková péče měla urychleně stanovit.

 

Otázky jednotné správy dat. V oblasti památkové péče je stále zakořeněna představa, že informace je třeba hledat (v principu pátráním po archivech). Mělo by se však prosadit předkládání informací ke snadnému užití – nejlépe na webu. Za nynějšího stavu jednání se zdá, že je třeba zejména najít a pak prosadit způsob operativní práce se systémem MonumIS (teprve, kdyby se nedošlo k výsledku, bylo by třeba vytvořit jiný systém).

 

S tím souvisejí i otázky využití informací. Začlenění do systému "zvědavé památkové péče" dává základ k možnosti využívat informace jak při dalších průzkumech, tak při rozhodování státní památkové péče či v praxi projektantů.

Je třeba učinit rázné kroky k vytvoření široce sdílené databáze, do níž by závazně měly být nové poznatky včleňovány. Do doby, než bude takový systém prosazen (to může ještě trvat několik let), by mělo být maximum informací zpřístupňováno na webu v "surové" podobě. Je až s podivem, jak malé množství informací o památkách zatím na webu existuje.

Nyní se počítá s vytvořením databáze v souvislosti s velkým grantem pro výzkumy a dokumentaci staveb. Ovšem varuji před přílišným optimismem, neboť informací nebude dodáváno o mnoho více než dříve.

V památkové péči přetrvává představa, že výsledky průzkumů zejména slouží jako podklad pro rozhodování o způsobu památkového zásahu. Je nutné prosadit myšlenku, že veřejně přístupné má být pokud možno vše.

Zatím jsou informace petrifikovány, často i ztraceny. Jejich šíření po webu zvyšuje šanci na zachování dat třeba, když se sbírka utopí nebo shoří. Dosavadní praxe, často směřující ke ztěžování přístupu k informacím, zaslouží ostrou kritiku. Informace získávané v systému státní památkové péče nejsou majetkem památkových institucí.

 

Otázky propojitelnosti výstupů

Formální a obsahové sjednocování.

Patrně není vhodné předepisovat metody dokumentace. Je však třeba prosazovat "spojitost" výsledků. Přitom však platí "autonomie" elaborátu – je třeba se při jeho tvorbě obejít bez informací o ostatních dokumentech. S tím souvisí např. nutnost určit pozici zkoumané situace (postačí zcela jednoduché schéma).

Uspořádání obsahu jsem studoval na řadě zahraničních i tuzemských příkladů a návrhy jsem průběžně testoval v praxi nezávisle na tom, co bude dělat památková péče, neboť ta se až dosud podobnými záměry nezabývala.

Doufám, že bude možné tento systém ještě podrobit diskusi a pak jej třeba i aplikovat v širším měřítku.

Zatím je uspořádán tak, aby "fungoval" jak pro areály, budovy i jejich části, tak pro prvky staveb "in situ" i v lapidáriu. Jedním z cílů totiž bylo zejména v rámci operativní záchranné dokumentace i po zcela drobné akci, zaměřené např. na jednotlivý odhalený prvek, vypracovat autonomní informační jednotku. Z takových listů je pak možné sestavit přílohu SHP, etapovou zprávu o dokumentační kampani, publikaci...

 

Tak může logicky list prvku v rámci SHP být doplněn o další listy dokumentace z průběhu opravy, ale také o informace z projektantovy inventarizace. Mohou se na něj napojovat výstupy z grantových výzkumů. Vše to je pak možné srovnávat, stavět do relací (klíčová slova).

Přitom je ale možné začít hned – není třeba čekat, až se státní památková péče rozhoupe (bude debatovat o tezaurech, velikosti písma a vkládaných obrázků, jejich počtu, o tom, kdo má co garantovat...).

 

Z toho, co jsem v posledních dnech zaslechl, začínám tušit, že najednou vznikají podobné záměry i na jiných místech, bez koordinace. Je to trochu škoda, i když se to dalo čekat. Stále však nabízím k možným korekcím a k případnému využití to, co už je...

 

Ukázky.

Předvedení s-grafu. Messbild.

 

© Jan SOMMER, 16.11.2004

zpět na hlavní stránku